Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování

Autor/ka: PhDr. Hana Sotáková, Ph.D.
Datum publikace: 14. 09. 2023, Aktualizováno: 14. 05. 2024
Feuersteinova metoda instrumentálního obohacování je zaměřena na rozvíjení metakognitivních dovedností u dětí a dospělých. Ač to zní složitě, jde v podstatě o to naučit děti a dospělé přemýšlet o tom, jak přemýšlí, jak řeší úkoly a jak postupují, když řeší nějaký problém. To pak vede k obohacení jejich myšlenkových procesů a k rozvoji kritického myšlení.

Obsah článku

Obrázek
Od jednotky ke skupině - jeden z instrumentů
   Zdroj: ICELP

Mottem metody je: “Nechte mě chvilku, já si to rozmyslím.” Co to znamená?

Celá metoda stojí na přesvědčení, že struktura a formy lidského myšlení jsou modifikovatelné, a to především tím, že se je naučíme vědomě využívat (Málková, 2008). V průběhu tohoto jedinečného programu pak pomocí takzvaných instrumentů, tedy speciálně vytvořených pracovních listů, provádíme děti a dospělé jejich myšlením. Sami si v průběhu diskuze o instrumentech a vypracování listů přicházejí na to, jakým způsobem o věcech uvažují, jaké postupy volí či zda jsou efektivní (Feuerstein et al., 2017).

Celosvětově prověřená metoda

Feuerstein metodu vytvořil na základě svých mnohaletých zkušeností práce s dětmi ze znevýhodněného prostředí a zužitkoval v ní principy rozvíjení dětí s různými typy kognitivních deficitů (Falik, 2019). Právě u takových dětí narůstá podle něj význam přístupu okolí a schopnost druhých vytvořit bezpečné a rozvíjející prostředí odpovídající potřebám dítěte.

V čem je tato metoda jedinečná? Jedná se o ucelený program, který:

  • Má jasnou didaktickou strukturu, která vede učitele či další odborníky při rozvíjení kognitivních funkcí u žáků a klientů,
  • Pečlivě vytváří systém pojmů, zaměřuje se na rozvíjení slovníku a jazyka spojeného nejen s programem,
  • Stojí na přístupu, kdy se dítě samo učí a zvědomuje si operace a strategie při řešení úloh. Využíváme tedy toho, co dítě už zná a pomáháme mu to obohatit o další efektivní postupy,
  • Následuje využití či transfer zkušeností z učebních situací metody do běžného života. Dá se tedy říci, že buduje postupy, které po absolvování programu může jedinec využít v jakékoli situaci,
  • Kombinuje psychologické poznatky a zkušenosti z přímé práce s dětmi, dospělými i seniory.

Feurestein vyšel z významných psychologických poznatků. Staví především na teorii kognitivního vývoje Jeana Piageta rozšířené o sociokulturní psychologii Lva Vygotského. Zatímco Piaget popsal specifika myšlení a jeho vývoj u dětí a dospělých v různých obdobích, Vygotskij se zaměřil na to, jak druzí zpřístupňují dítěti učení. Vytvořil dvě pro Feuersteina důležitá východiska: koncept zprostředkování (mediace) a zóny nejbližšího vývoje (Feuerstein et al., 1980).

Zóna nejbližšího vývoje nám ukazuje, že každé dítě disponuje aktuální úrovní výkonu a potencionální úrovní. Aktuální můžeme popsat tím, co dítě zvládne v určitý okamžik samo. Potencionální výkon je pak takový, kterého může dosáhnout, když mu bude poskytnuta přiměřená podpora ze strany rodičů nebo učitele.

Zprostředkované učení popisuje situaci podpory, provádění dítěte situací ze strany dospělého, ale třeba i zkušenějšího vrstevníka. Důležité je to, že nejde o předání/vysvětlení toho, co má dítě udělat, ale o společné nacházení cesty, kde může dítě rozvíjet své schopnosti. Odpichujeme se tedy od úrovně dítěte, zvažujeme jeho potenciál a pracujeme hodně s otázkami. Ty podporují přemýšlení dítěte o situaci, kterou má vyřešit.

Metoda pomáhá ve školách i jednotlivým dětem

Práce s využitím metody může mít hned několik podob. I v České republice už v rámci školního vzdělávacího programu s metodou pracuje několik škol. Mají ji zařazenou buď jako samostatný předmět, zařazují ji v rámci jiných předmětů či ji nabízejí jako odpolední kroužek pro své žáky. Pak se jedná o skupinovou práci s metodou, kdy děti pracují sice každý se svým instrumentem, ale o práci ve skupině diskutují a sdílejí své postupy, což může být vzájemně obohacující. Takto metodu využíváme především pro rozvíjení dovedností myslet a kritického myšlení žáků. Rodiče většinou platí jen instrumenty, se kterými se pracuje (jeden instrument stojí kolem 150 Kč, přičemž je využíván několik týdnů či měsíců).

Obrázek
Orientace v prostoru - jeden z instrumentů
Zdroj: ICELP

Dalším využitím metody je rozvoj deficitních (méně rozvinutých) oblastí u dítěte. Tehdy se pracuje v malých skupinkách, či individuálně. Záleží na tom, jaké problémy dítě má a jaké si nastavíme cíle. Metoda se osvědčila u dětí s poruchami pozornosti a poruchami učení, ale také u dětí s poruchou autistického spektra či Downovým syndromem. Individuální práce se doporučuje především pro kompenzaci závažnějších problémů. Trenér (tedy vyškolený odborník) se zaměřuje na potřeby dítěte a pomocí práce s instrumenty hledá možnosti jeho dalšího rozvíjení. Práce je intenzivnější, frekvence setkání je pak individuální, kdy záleží na dohodě a povaze řešeného problému. K ceně instrumentu pak musíme počítat také s lektorným, které se většinou pohybuje kolem 500 Kč za hodinu.

Remote video URL

Kdo může s metodou pracovat?

S metodou může pracovat jen odborník vyškolený pracovištěm či trenérem autorizovaným přímo Feuersteinovým institutem v Izraeli. Jen takový člověk pak má přístup k originálním instrumentům, které jsou k práci nezbytné (zejména na začátku pro pochopení principů práce). Školící centra pro učitele nebo další zájemce o práci s metodou působí v Praze na Pedagogické fakultě UK, pod Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích a akreditovaným školícím centrem je i Centrum Cogito.

Vyškolených trenérů, na které se mohou rodiče obracet je již několik stovek. V případě, že by si rodiče nebyli jisti, kde získat informace, mohou určitě kontaktovat výše uvedená centra. 

Použitá literatura:

  • Falik, L. (2019). Changing Destinies: The Extraordinary Life and Time of Prof. Reuven Feuerstein. New York: Xlibris US.
  • Feuerstein, R. (1980). Instrumental enrichment: An intervention program for cognitive modifiability. Univ Park Press.
  • Feuerstein, R., Falik, L. H., Feuerstein, R. S., & Bohács, K. (2017). Myslet nahlas - mluvit nahlas: přístup k rozvoji řeči. Praha: Portál.
  • Málková, G. (2009). Zprostředkované učení: jak učit žáky myslet a učit se. Praha: Portál.

Související literaturu a další zdroje informací naleznete také v naší Odborné knihovně.

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Přihlaste se k odběru newsletteru nebo nás sledujte na Facebooku!

 

Odebírat newsletter   Sledovat na Facebooku

 

Autor/ka

Vystudovala psychologii a speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově. V průběhu své odborné praxe pracovala na ambulantním oddělení Střediska pro mládež Klíčov, v Prev-centru, věnovala se poruchám autistického spektra, jako psycholog pracovala v pobytovém zařízení pro děti a dospělé právě s touto poruchou. V neposlední řadě působila také jako školní psycholog. Posléze fungovala jako odborný konzultant pro různé společnosti věnující se lidem se specifickými vzdělávacími potřebami či postižením, například MÁME OTEVŘENO?, DIAKONIE, MPSV nebo Národní ústav pro vzdělávání. Od roku 2006 působí hlavně na Pedagogické fakultě UK, některé z externích spoluprací pokračují však i nadále. Absolvovala celou řadu výcviků a kurzů, jedním z nich byl i úplně první kurz metody Instrumentálního obohacování v České republice. Na Pedagogické fakultě UK pak garantuje vzdělávání v této metodě a podílí se na spolupráci s izraelským institutem i dalšími organizacemi v ČR.

Odborná knihovna:
Články: