Děti můžeme posílit v jejich sebehodnotě. Nejtěžší je batolecí fáze a puberta, říká psycholožka Miková

Podtitulem vaší knihy je Cesta k sebehodnotě s Teorií typů. Ale pojďme hned k titulku – jak to, že nestačí milovat?

Má to dva významy. Jednak milovat nestačí, protože by to mohlo znamenat slepou lásku bez hranic, a to bychom nevychovali děti, které jsou schopné obstát s nějakou odolností v dnešním světě. A druhý význam, o kterém píši v knize, je, že láska není jedna a že i milované dítě si může připadat nepochopené, nepřijaté a vyrůstat s narušenou sebehodnotou. Protože může být výrazně jiné, než jsme my rodiče. A pro nás rodiče může být těžké to dítě chápat, vytvořit mu prostředí, ve kterém by se mohlo stát samo sebou, a ono potom může cítit, že ho nepřijímáme takové, jaké je.

Co máte na mysli sebehodnotou?

Sebehodnota je v psychologii pojem, který patří k pojmu sebeúcta, to je vztah, který k sobě máme. Sebeúcta je nesmírně důležitá pro naší úspěšnost, ať už pracovní, nebo ve vztazích. Když nemáme rádi sami sebe, když sebe nepřijímáme, když si nedůvěřujeme, tak všechno je daleko komplikovanější. A sebehodnota je jedna ze dvou složek. Nejdříve řeknu tu první a té se říká kompetentnost. To je, když máme radost, když se nám něco podaří. Je to vázané na naše výkony nejen v práci, ale i ve vztazích. Ale potřebujeme mít i dobrou sebehodnotu, to je ta druhá složka sebeúcty, která znamená, že přijímáme sami sebe bez podmínek, bez ohledu na to, jaké výkony podáváme. A sebehodnota vzniká právě v nejútlejším dětství skrze přijetí, skrze to, že rodič přijímá dítě, z něhož se rozkvétá nějaký typ osobnosti. A rodič dokáže dítě přijímat takové, k čemu přirozeně od narození tíhne.

Celý článek najdete zde: https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/psycholozka-deti-rodicovstvi-sebehodnota-puberta-batole_2401071126_epo