Dětské lži jsou obrana před trestem, hra s fantazií i volání o pomoc
Dětské mystifikace mohou mít podobu od vybájených příběhů se superhrdinou po svádění rozbitého okna na mladšího bratra. Jaké lži jsou ještě běžné, a kdy by měli rodiče zpozornět?
O lži jako takové hovoří psychologové od věku kolem čtyř až pěti let věku, do té doby si dítě své klamání ještě přesně neuvědomuje.
Já to nebyl
První typ lži bývá u dvou až tříletých dětí veden snahou o vyhnutí se trestu nebo nějaké nepříjemné činnosti. Džus rozlila mladší sestra, sušenky snědla kočka, knížku roztrhal pes. Jistě jste jich slyšeli celu spoustu. Dítě je schopno lhát i ve chvíli, kdy je při zakázané činnosti přímo chytíte, a často je ochotno se hádat o to, že nelže. Podle některých psychologů to může být tím, že na krátkou dobu své lži opravdu uvěří.
"Pokud dvouleté dítě zatahá kočku za ocas a řekne, že to byl jeho imaginární kamarád, nejlepší odpovědí je: Kočka má také pocity," radí rodičům dětská psychiatrička Elizabeth Bergerová. Nesnažte se malé dítě přimět k přiznání, je to pro něj velmi stresující a potupné, je lepší se této části konverzace úplně vyhnout. "Raději než 'Rozbil jsi vázu?' řekněte 'Podívej, váza je rozbitá'. Pokud dítě naštvaně obviníte, odpoví vám lží," vysvětluje autorka knihy Vychovejte dítě s charakterem.
Smyšlenka
Svět reality a fantazie se u dětí prolíná a někdy může dojít i k jejich popletení. Právě tehdy vzniká smyšlenka, dítě do reality připlete kus knížky, cizí rozhovor nebo cokoliv jiného, co ho nějak zaujme nebo pobaví. Totéž je i cílem takové historky, dítě se jí může typicky snažit o zlepšení sociálního postavení ve skupině, třeba mezi novými spolužáky ve školce.
Celé znění článku najdete na http://ona.idnes.cz/jak-a-proc-deti-lzou-04p-/deti.aspx?c=A140323_234252_deti_haa
