„Když vidím mámu, dělá se mi spíš špatně.“ Na táboře pro děti vězňů

Dětský tábor v srdci Jeseníků působí na první pohled jako každý jiný: už z dálky se ozývá křik, před budovou pobíhají děti, jiné si povídají na lavičkách. Přesto je v něčem zvláštní. Všichni účastníci mají některého z rodičů ve vězení. Stranou od ostatních sedí dvě devítileté dívky a drmolí jedna přes druhou. Předhánějí se v tom, která se ujme slova. „Bydlím s babičkou, ale říkám jí mami, protože svoji pravou mamku nemám ráda,“ říká s odzbrojující upřímností jedna z nich. „Já taky ne,“ vkládá se do rozhovoru druhá. „Ta moje byla ve vězení. A moc fetovala,“ vysvětluje první. Mámu ani tátu prý nevídají, obě vychovávají prarodiče. „Já je totiž nechci vidět. Je to docela blbé, mám jenom babičku a dědu. S rodiči jsem byla naposledy někdy před rokem. Když vidím mámu a tátu, tak se mi dělá spíš špatně,“ pronáší první dívka vážně, ale klidně. Druhá je ve svých vyjádřeních tvrdší. „Prostě je nenávidím. Pořád kouří. Mamka si vždycky najde nějakého chlapa. Možná mě ani nemají rádi. Mají tři děcka, ale nejsou s ani jedním.“

Celý článek najdete zde: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-kdyz-vidim-mamu-dela-se-mi-spis-spatne-na-tabore-pro-deti-veznu-234958