Rozhovor s psycholožkou o diagnóze nemoci, dialýze a podpoře rodiny

Co se odehrává v myšlenkách člověka, který se dozví, že jeho onemocnění má chronický charakter, že sice současná medicína nabízí určité možnosti léčby, ale ta je náročná a i po jejím absolvování zůstanou navždy součástí jeho života určitá omezení? Některé psychické pochody jsou asi shodné pro pacienty se všemi vážnými chronickými onemocněními.

Reakce pacientů bývají různé a přicházejí v různých fázích, které se prolínají a střídají. Obvykle to je tak, že si člověk nejprve nechce připustit, že je vážně nemocný. Lidé mají snahu tento stav nepřijímat, odmítají ho, nechtějí se s ním ztotožnit a nevěří mu. Jedná se o přirozenou reakci psychiky, doprovázející těžké životní situace.

Pacienti procházejí i fázemi, kdy jsou plni negativních pocitů, mohou se zabývat i tím, proč nemoc zasáhla právě je, může se u nich objevit negativní ladění, propady nálad a podobně. A samozřejmě sem patří i fáze smíření a vyrovnání se s daným stavem. Čím dřív tato fáze přijde, tím je to lepší. Za nejnebezpečnější fázi vnímáme stav popření. Pokud trvá příliš dlouho a pacient se třeba odmítne začít léčit, přichází o drahocenný čas, který může jeho chronickou nemoc stabilizovat nebo zpomalit.

Celý článek najdete zde: https://www.ledviny.cz/psychologicka-podpora/rozhovor-s-psycholozkou-o-diagnoze-nemoci-dialyze-a-podpore-rodiny